Výběr pouze hesel vztahujících se k okresu Jičín. Odkazy na ilustrace jsou uváděny tučně. Nejprve je uveden seznam odkazů, poté textové odkazy zařazené do kapitol knihy dle obsahu, následují obrazové odkazy. Připojen je seznam literatury odkazované v uvedených textech, seznamy zkratek prameny k ilustracím.

Bartoušov 605
Cidlina 178 339
Češov 516 528 612 619 660
Dětenice 295 341
Dobrá Voda 592 597 606 650
Hořice 590
Hořice–Gotthard 510
Hořicko 178
Hradíštko 516
Chloumky 524
Chodovice 242 273
Jeřice 508 509 512 513 528 533
Jičín 207 590 592 596 693
Jičínsko 178 508 516
Kbelnice 626
Konecchlumí 516
Kopidlno 605
Košík o. Jičín (místo se na okrese Jičín nevyskytuje)
Lháň 511
Libáň 170 515
Libín 156 157
Lochov 576
Markvartice 625 632 633 649 660
Nadslav 513
Obora 341 342
Ostroměř 139 144 515 516 518
ostroměřská skupina 139 141 144
Podhradí 341
Prachovské skály 576
Sběř 511
Slatiny 626
Slavhostice 718
Sobčice 179 516
Střeleč 524
Velešice 214 230 511
Veliš 342 510
Vrbice 705
Vysoké Veselí 516
Zliv 688 696 699 M10
Železnice 052
Žeretice 523

	PŘEDMLUVA	7
	DOSAVADNÍ POKUSY O SYNTÉZU PRAVĚKU ČECH A DNEŠNÍ STAV	9
	Část I. METODY A CÍLE ARCHEOLOGIE	19
1	Metody archeologické prospekce	19
2	Výzkumné práce v terénu	21
3	Datování archeologických nálezů	23
4	Čas a prostor	27
5	Funkční analýza archeologických pramenů	31
6	Otázka původu nálezů	33
7	Problémy technologie a dějin techniky	34
8	Problémy pravěké ekonomie	36
9	Archeologie a otázky vývoje společnosti	39
10	Výpověď archeologie o nadstavbových jevech	43
11	Otázky etnických a politických dějin	47
12	Přírodní prostředí	51

052
Zcela jinak tomu bylo s železnými rudami. Pro časně dějinné a středověké hutnictví jich byl v zemi dostatek, i když z hlediska pozdní středověké a novověké technologie to byly rudy špatné. Nejdůležitější byly seménkové (oolitické) krevele ordovického pásma jihozápadně od Prahy, jež vznikly sedimentací bazických vyvřelin do mořské vody. Bylo jich využíváno od konce našeho laténu. Menší ložiska železných rud (limonitů a hematitů) byla zdrojem pro laténské, římské i slovanské železárny, kdekoliv se vyskytla v osídleném prostoru. Mnohá z nich nebyla ani registrována a zmizela už v dávných dobách. Význačnější byla v Podkrušnohoří, na Příbramsku, v Brdech, u Železnice na Jičínsku, neznámá byla na Slánsku, v Polabí a jinde.

13	Problémy populace	55
14	Kritické zamyšlení nad archeologií	57
15	Perspektivy studia pravěkých dějin	58
	Část II. VÝVOJ PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ V KVARTÉRU	63
1	Problém začátku kvartéru	63
2	Základy chronologie kvartéru	64
3	Paleontologická rozhraní	65
4	Cyklické změny klimatu v kvartéru	67
5	Vývoj přírody od pliocénu do konce pleistocénu	74
6	Holocén - otázka počátku a konce holocénního interglaciálu	78
7	Celosvětový vývoj klimatu a přírody v holocénu	79
8	Příčiny kvartérního klimatického cyklu	83
	Část III. VZNIK A VÝVOJ DNEŠNÍHO ČLOVĚKA	85
1	Metodika a možnosti studia vývoj a člověka	85
2	Vývoj fauny	87
3	Místo člověka v živočišné říši	88
4	Biologie hominizačního procesu	90
5	Taxonomie čeledi Hominidae	97
	Část IV. VÝVOJ LIDSTVA V PALEOLITU A MEZOLITU. SITUACE NA ÚZEMÍ ČECH	109
1	Metody a vývoj bádání o nejstarších dějinách lidstva	109
2	Počátky lidské kultury	111
3	Starý paleolit v Čechách	114
4.	Způsob života staropaleolitických lidí	117
5.	Vývoj industrií středního paleolitu	121
6.	Pokroky v materiální a nadstavbové sféře středopaleolitického lidstva	124
7.	Kultury mladého a pozdního paleolitu	129
8.	Čechy v mladém a pozdním paleolitu	131

139
Třetí a pravděpodobně nejmladší složkou pozdního paleolitu v Čechách je ostroměřská skupina, nazvaná podle prvního výzkumem získaného souboru. 30 Je to úštěpová industrie z prostoru českomoravského, která má nejbližší protějšek v polském tarnovienu. Sídliště této skupiny 31 se vyskytují spíše na místech vyvýšených a projevují se v podstatě menšími kumulacemi nálezů. Např. z eponymní lokality je známa koncentrace z plochy asi 7 x 4,5 m. Štíhlé a pravidelné čepele mladopaleolitického charakteru v této in dustrii prakticky chybějí. Mezi nástroji převládají škrabadla (většinou na širokých úštěpech; jsou i nehtovitá, okrouhlá a šikmá), méně početná jsou rydla různých typů. Retušované úštěpy, čepelky s otupeným bokem, dlátka tvoří celkem nepodstatnou složku. Společným znakem všech nástrojů je jejich krátkost: jsou vyrobeny z krátkých úštěpů nebo přerážených čepelí a někdy byly prokazatelně záměrně zkracovány. Surovinou byl převážně pazourek, doplňovaný domácími rohovci, porcelanitem nebo křišťálem.

V Ostroměři byly nalezeny i nástroje hrubotvaré: z valounů křemenců byly zhotoveny pečlivou mnohostrannou retuší, plochou i strmou, sekáčkovité nástroje a z valounu ortoruly byl vyroben nožovitý artefakt. 32 Tyto druhy, které se častěji objevují v mladém, hlavně ale v pozdním paleolitu a mezolitu, ukazují pravděpodobně na práci s dřevem. Krajiny se tehdy totiž počaly zalesňovat.

30 Sl. Vencl 1966; 1970a
31 V Čechách jsou to: Ostroměř, Putim a Mutějovice.
32 Nedostatek odštěpků z těchto surovin na sídlišti naznačoval, že jejich výroba se děla mimo objekt. Jistě jde o nástroj, nikoli o hrubé jádro.

9.	Vyspělí lovci mladého paleolitu a jejich civilizace	140
10.	Společnost a duševní život lidí v mladém paleolitu	146
11.	Mezolit - závěrečná doba kořistnického hospodářství v Evropě	152

156
Osídlení východních Čech se objevuje teprve v poslední době, kdy byly učiněny některé nové nálezy. 16

Až na nepatrné výjimky pocházejí ostatní české mezolitické nálezy z lokalit pod širým nebem. Jejich poloha v krajině není jednotná: (…). Jsou známy lokality daleko od toků řek, také na temeni vrchů nebo v sedlech kopců 17 a jsou známy lokality na mírných vyvýšeninách, často na dunách v blizkosti řek nebo jezer.

16 Např. Libín, Kojice, Pardubice, Choceň, Litíč (zčásti nepublikováno).
17 Praha-Ládví, Libín, Radotín, Hostim a další.

157
Lovecké skupiny, ač rozhodně nebyly usedlé, byly hospodářskými zájmy vice vázány na menší teritorium. Potvrzuje to i shodná skladba surovin na geograficky blízkých nalezištích : např. nekvalitní lokální šedočerné rohovce z prostoru Hostim - Koda Radotín, modrošedé rohovce z východočeské křídy na lokalitách u Pardubic a Chocně, kozákovské minerály v severovýchodních Čechách (Libín - Litíč).

	Část V. NEOLIT A POČÁTKY VÝROBNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ	159
1.	Změny přírodního prostředí	159
2.	Vývoj a metoda bádání o českém neolitu	163
3.	Počátky produkce potravin	165
4.	Neolitická kolonizace Balkánského poloostrova a Podunají	169
5.	Kultury s lineární keramikou	174
6.	Kultura lineární keramiky v Čechách	178

178
Nálezový katastr dovoluje prozatím vydělení tří regionů kultury lineární keramiky, to znamená krajů, uvnitř kterých byla komunikace mezi obyvatelstvem živější. Bylo to dáno přirozenými geografickými hranicemi, např. rozvodími vodních toků nebo neobdělávatelnými půdami: nejlépe prozkoumaný je region východočeský (Hradecko, Pardubicko, Chrudimsko, Čáslavsko, Kutnohorsko, Jičínsko, Novobydžovsko, Hořicko). Na pravém břehu Labe je hranice vymezena zhruba Cidlinou, na levém břehu řeky pak tato hranice nebyla příliš uzavřenou, takže lineární keramika na Kolínsku má některé společné rysy s dalším regionem, jímž jsou střední Čechy (Poděbradsko, Českobodsko, Nymbursko, Mělnicko, Slánsko, Pražsko, Rakovnicko, Zdicko). Částečně izolovaná jsou sídliště na Turnovsku, jejichž vztah k oběma zmíněným regionům není zcela jednoznačný.
(…)
Východočeský region poskytl dosud nejvíce informací o české lineární keramice, protože na jeho území leží systematicky a dlouhodobě zkoumané sídliště v Bylanech a protože je k dispozici bohatý nálezový fond z Močovic na Čáslavsku, podrobený důkladnějšímu studiu, vedle menších a dobře dokumentovaných souborů z Úhřetic u Chrudimě, Sobčic u Hořic a z Nového Bydžova. 3

3 Sobčice: K. Šneidrová 1955b

7.	Neolitické zemědělství	185
8.	Stavebnictví a výrobní technika ve starším a středním neolitu	191
9.	Společnost a její nadstavba ve středním neolitu	197
10.	Mladoneolitické a chalkolitické kultury v jihovýchodní Evropě	204
11.	Kultura vypíchané keramiky	206

207
Svým územním rozšířením v Čechách nepřekračuje kultura vypíchané keramiky v podstatě prostor osídlený už v době keramiky lineární. Osídlení se soustřed'uje hlavně na sprašových půdách Polabí a labských přítoků: ve východních Čechách v trojúhelníku mezi Jaroměří, Pardubicemi a Jičínem; ve středních Čechách v pásu od Kolína až po Mělník, včetně osídlení pražské kotliny; nejjednotnější a nejhustěji osídlenou oblastí je Poohří a Podkrušnohoří v severozápadních Čechách. Samostatnou oblast představuje plzeňská kotlina na západě, nejsevernější sídliště jsou z okolí Turnova. Celé jižní Čechy a kromě Plzeňska i Čechy západní zůstaly neosídleny.

12.	Konec neolitu v Čechách - kultura lengyelská a kultura jordanovská	212
13.	Ekonomie mladého neolitu v Čechách	216
14.	Otázky společnosti, kultu a dějin mladého neolitu	225

228
Třetí skupinu tvoří plastika zvířecí, respektive zoomorfní prvky, aplikované na nádobách v podobě výčnělků nebo ve tváření nádoby vůbec. (…) V pozdní lengyelské a v jordanovské keramice se nezřídka obje vují zvířecí hlavičky na zvláštním typu nádob, tzv. vaničkách (podlouhlé hlubší mísy se zoomorfními prvky v protilehlých čelech: Velešice, Kolín).1

15.	Tělesný vzhled neolitického obyvatelstva	231
16.	Význam neolitické epochy pro země střední Evropy	232
	Část VI. OBDOBÍ ENEOLITU	234
1.	Eneolit v Čechách a jeho problémy	234
2.	Kultura nálevkovitých pohárů a civilizace staršího eneolitu	236

242
O mědi a otázce jejího získávání směnou byla již zmínka; kromě drobných měděných ozdob z hrobů (kroužek ze Žatce, Praha "Na Babě", kostrové hroby) jsou i z Čech zatím ojedinělé nálezy nástrojů a zbraní, měděných seker a sekeromlatů, jejichž kulturní určení není možné pro nedostatek průvod ních nálezů. Část jich však patří pravděpodobně již do staršího eneolitu.26

26 M. Novotná 1955b, 510-517; M. Zápotocký 1958a; tento autor datuje ojedinělé nálezy českých sekeromlatů a dvojbřité sekery s křížově situovanými ostřími (Chodovice u Hořic, Zdonín, Praha-Podbaba, Kunětice) do mladších etap kultury nálevkovitých pohárů případně do období kanelované keramiky, v každém případě však před řivnáčskou kulturu, a to na podkladě typového srovnání s karpatskou a balkánskou oblasti (Vinča-Pločnik, Bodrogkeresztúr).

3.	Michelsberská kultura	245
4.	Kultura kanelované keramiky v Čechách	247
5.	Řivnáčská kultura	253
6.	Chamská kultura v Čechách	259
7.	Kultura kulovitých amfor	263
8.	Otázka zavedení rádla a orby. Dobytkářství	266
9.	Počátky hornictví a metalurgie	269

273
První měděné výrobky se objevily ve střední Evropě na samém sklonku neolitu, a to v prostředí lengyelské kultury (214). Nejstaršími předměty z Čech byly měděné ozdoby kultury jordanovské, jež s lengyelským okruhem kulturně úzce souvisí. Starší eneolitické období se pak vyznačuje prvním výskytem měděných nástrojů. Není jich málo - bylo jich nalezeno v Čechách přes čtyři desítky. Bohužel jde vesměs o nálezy nestratifikované. Tvarově jde z velké části o ploché sekerky a klíny, velmi podobné kamenným předlohám (Bošice, Kunětice); kromě toho k nim patří hmotné sekery s tulejkovitou objímkou na horní straně oka (Praha-Podbaba, Chodovice u Hořic).

10.	Hrazená sídliště na výšinách	274
11.	Vznik patriarchálního zřízení	278
12.	Kultura bojových sekeromlatů a otázka stepních plemen	280
13.	Kultura se šňůrovou keramikou	285
14.	Kultura se zvoncovitými poháry	300
15.	Problematika zemědělských a pasteveckých společenství	312
16.	Otázka Indoevropanů	316
17.	Otázka vzniku únětické kultury	319
18.	Vvznam eneolitu	327
	Část VII. CIVILIZACE STARŠÍ DOBY BRONZOVÉ	330
1.	Počátky doby bronzové ve střední Evropě a únětická kultura	330
2	Únětická kultura ve středních Čechách	334
3	Únětická kultura ve východních Čechách	339

339
Proti sporadickému osídlení na konci eneolitu se v době vyspělé únětické kultury obydlený prostor v této končině Čech zvětšil, ale sídla zřejmě nebyla rozseta příliš hustě. Zvláště je to patrné v oblasti při horní Cidlině, zatímco okolí Hradce Králové má přece jen určitou aglomeraci nalezišť.

341
Mezi hromadnými nálezy, celkem nečetnými, jsou nejdůležitější depoty z Obory u Nového Bydžova a ze Starého Bydžova. 3 V prvním byl uložen řetězový pás z půldruhé stovky článků a se středovou křížovou částí - doklad vyspělého slévačského umění. V druhém, starobydžovském nálezu je třeba upozornit - kromě faléry a lopatkovitých jehlic s koncem zavinutým do trubičky - hlavně na štítovou plechovou záponu k opasku, rovněž zdobenou rytým geometrickým vzorem, a na sadu osmi terčovitých náušnic: je to největší soubor tohoto šperku, který má mimo naše území jen jedinou obdobu ve straubinské skupině. Jiný pár byl nalezen v únětickém hrobě u obce Blato na Pardubicku, tedy rovněž ve východních Čechách.4 V depotu z Dětenic u Jičína byl spolu se spirálovitými a tyčinkovitými náramky také hrot bronzového kopí nebo oštěpu.5 – 94

3 J. Schránil 1921, t. V a VII
5. L. Hájek 1953, 202, obr. 3:9.

4	Únětická kultura v severozápadních Čechách	341
5	Kolonizace jižních Čech	347
6	Rozvoj těžby mědi	352
7	Otázka krušnohorského cínu	357
8	Rozvoj slévačství a kovotepectví	360
9	Civilizace v době únětické kultury	362
10	Výpověď pohřebišť a pohřebního ritu	367
11	Antropologie únětické kultury	372
12	Chronologie a význam únětické kultury	373
	Část VIII. JIHOČESKÉ OKRSKY V MLADŠÍCH DOBÁCH PRAVĚKU	377
1	Mohylové kultury a otázka jejich geneze v Podunají	377
2	Českofalcká mohylová kultura v západních Čechách	380
3	Českofalcká mohylová kultura doby bronzové v jižních Čechách	385
4	Milavečská kultura v západních Čechách	389
5	Nynická skupina v západních Čechách	397
6	Jižní Čechy v mladé době bronzové	404
7	Hallstatt v pravěku Evropy	405
8	Halštatská mohylová kultura	408
9	Laténské mohyly v západních a jižních Čechách a ploché žárové hroby	413
10	Společenská hlediska pohřebního ritu a lidu mohylových kultur	422
11	Poznámky k náboženství a kultu budovatelů mohyl	429
12	Mohylové kultury a historická plemena staré Evropy	432
13	Význam historie tisíce let v západních a jižních Čechách	435
	Část IX. STŘEDNÍ A SEVEROZÁPADNÍ ČECHY V EPOŠE MLADŠÍHO PRAVĚKU	438
1	Střední Podunají ve vyvinuté době bronzové	438
2	Mohylová kultura doby bronzové ve středních a severozápadních Čechách	440
3	Knovízská kultura	446
4	Hromadné nálezy bronzových předmětů v oblasti knovízské kultury	453
5	Urny a zohavená těla : problémy rozvrstvení společnosti v knovízské kultuře	461
6	Bylanská kultura	466
7	Pohřby s vozy a pohřby s postroji: otázky dalšího členění vedoucí vrstvy	476
8	Žárová pole laténského období	482
9	Úloha kultu a etnických skupin starší doby laténské	495
10	Postavení středních a severozápadních Čech ve střední Evropě v mladším pravěku a na počátku dějin	501
	Část X. ČECHY A OKRUH LUŽICKÝCH POPELNICOVÝCH POLÍ	503
1	Lužická kultura a její vznik	503
2	Postavení Moravy a Čech v genezi lužické kultury	506

508
Velmi staré nálezové celky (BC-BD) byly zjištěny jak na mohylníku v Mladé Boleslavi-Čejetičkách (poloha Choboty), tak na mohylníku v Jeřicích. 23

23 Jeřice: V. Vokolek in: Investigations, 147–148. V. Spurný ponechává otázku domácího původu východočeské lužické keramiky otevřenou, s poukazem na možnost získání průkazných pramenů v budoucnosti.

3

Východočeská skupina lužické kultury

508

508
Východočeská skupina lužické kultury, z větší části odnož slezské větve, zaujala na konci střední a v mladší době bronzové především kraje po uprázdnění prostoru kdysi únětického a po průchodu posledních vln příslušníků středodunajské mohylové kultury. Jde především o území na horním Labi jednak mezi Jaroměří a Hradcem Králové, jednak v labském ohbí kolem Pardubic. Tam se zjišt'uje největší koncentrace osídlení. Nálezy však pokračují na východě až do povodí Divoké a Tiché Orlice, na západě pak až na Jičínsko. Skupina zahrnuje přes půl druhé stovky nalezišť.

509
Žárové pohřby bývají ovšem uloženy i v mohylách, které nejsou výhradně jen staršího stupně, ale sporadicky se udržují po celou dobu trvání kultury. Dokládá to nový výzkum mohylníku v Jeřicích, 5 který patří k nejvýznamnějším. Někdy je v mohyle i několik pohřbů, takže se zdá, že mohyla překrývala hroby lidí spjatých příbuzenskými svazky. U jednotlivých mohyl byly také zjištěny skupinky plochých žárových hrobů. Některé mohylníky jsou rozsáhlé, jeřický má na 180 mohyl, veselický 60. V jedné z mohyl v Jeřicích byl žárový zvířecí pohřeb, rituálně uložený v nádobě.
(…)
Místa, kde byli mrtví spalováni, žároviště, se nepodařilo dosud při výzkumu pohřebišť zjistit. 7

5 V. Vokolek – J. Rataj 1964.
7 Vypálená místa byla zjištěna pod mohylami v Jeřicích. Vyskytovaly se na nich zbytky spálených kůstek, přepálené keramiky a uhlíků, a to na ploše 2,5 x 2 m. Zdá se, že tentorkát jde jen o žároviště, kde byly spáleny jen ostatky mrtvého pochovaného pod mohylou. U plochých žárových pohřebišť jsme nuceni centrální žároviště předpokládat. Pravděpodobně byla někde na okraji nekropole a později byla zničena orbou. (…)

510
Některé z osad byly založeny na význačných výšinných polohách, avšak bez fortifikace (Velíš, Hořice-Gotthard). Dosud nebyly zkoumány. V Českém ráji byly vyhledávány pro dočasný pobyt či úkryt i jeskyně nebo polohy pod skalními převisy, kde byly budovány ještě doplňkové dřevěné stěny. 10

10 J. Filip 1947, 224.

512
Pak přicházejí tzv. kultovní nádobky, závěsné, nebo četná hliněná chřestítka, vaničky k zavěšení (Osice), rýhované a opatřené pokličkou (Jeřice), dále zoomorfní nádobky s realisticky zpodobněnými rohatými hlavami býka a s výlevkou na protilehlé straně.

513
Starý stupeň (I) má ve své keramické náplni jako vedoucí tvar osudí s vypnulinami, někdy zdobené podkovovitě ohraničenými rýhami nebo žlábkem, dále ještě také plastickými žebry a dolíčky. Podobná výzdoba vystupuje i na džbáncích. Koflíky jsou nízké a mají oblé nebo ostře hráněné tělo. Vyskytnou se i džbánkovité nádoby s plastickou ďubkovanou páskou a svislým rýhováním na spodku. Vejčité nádoby jsou hladké a bezuché. Okříny se ještě nevyskytují. Tomuto stupni patří jak plochá pohřebiště (Pouchov, Holohlavy), tak mohyly (Nadslav, Hvozdnice, Jeřice).

4

Slezskoplatěnická kultura

514

515
Těžištěm slezskoplatěnické kolonizace jsou nejúrodnější území Hradecka, Pardubicka a Chrudimska. Během doby (zhruba ve druhém stupni) se již jasně rýsuje ostrá hranice mezi slezskoplatěnickou a bylanskou kulturou. Toto pozoruhodné rozdělení sfér dvou celků s odlišnou kulturou je v archeologii málokdy tak zřetelné jako v tomto případě. Můžeme je sledovat na čáře Svijany-Libáň-Starý Bydžov-Chlumec n. C. - Železné hory. Hranice se pečlivě dodržuje po celou dobu sousedství obou kultur, tj. po celé období HC-HD.

Spletitější je otázka vztahu lužické a slezskoplatěnické kultury. Moravští badatelé shledávají řadu důvodů pro plynulý přechod obou kultur a pro jejich genetický vztah. Naproti tomu v Čechách byl vždy pozorován naprostý nedostatek přechodných tvarů na pohřebištích,s i když osazování míst pohřebišt' kdysi lužických pokračovalo ve většině případů i v období slezskoplatěnickém. Nicméně nejstarší slezskoplatěnické hroby vždy vystupují s naprosto novým a jasně zformovaným keramickým inventářem a často lužické pohřby přímo stratigraficky porušují (Skalička, Ostroměř). K tomu je třeba přičíst závažnou skutečnost, že na většině těchto pohřebišt' chybí lužická etapa IIIb, která dožívá v odlehlejších oblastech. Dokazuje to, že v obyvatelstvu nastal pohyb, jímž se uvolňoval prostor nově příchozím skupinám. Nezbývá než vidět v tom situaci analogickou s počátkem lužické kultury na konci střední doby bronzové: na Moravě a ve Slezsku se vytváří nová kultura, dochází k rozrodu a okrajové oblasti jsou zasaženy novou vlnou, etnicky jistě velmi příbuznou. Jsou důvody k domněnce, že východní Čechy byly osídlovány především ze Slezska.

Ve východních Čechách známe asi 150 pohřebišt' slezskoplatěnické kultury. Rozkládají se často na týchž lokalitách jako pohřebiště lužická, přičemž lužické hroby bývají často porušovány slezskoplatěnickými pohřby. Dosud nebylo ani jedno pohřebiště prokopáno v úplnosti, v poslední době však byly provedeny záchranné výzkumy na pohřebištích ve Skalici, Ostroměři, Lukovně a Opatovicích n. L., které přinesly nové poznatky k pohřebnímu ritu a k chronologii prvního stupně kultury.

Slezskoplatěnické hroby jsou výhradně žárové. Pohřeb je uložen většinou v urně, hroby jámové jsou vzácnější; spálené kůstky jsou v nich bud' na hromádce a veškeré přídavky chybějí (Skalice) anebo jsou v jámě rozházeny spálené kosti se zbytky pohřební hranice a se střepy rozbitých nádob. Ojediněle jsou do takových hrobů vloženy nádoby celé (Skalice, Ostroměř). V Ostroměři byl nalezen podobný hrob, jehož jáma byla obdélníková. V Platěnicích byly v bohatších hrobech nalezeny kosti nespálených zvířat. Na povrchu byly hroby zřejmě označovány vztyčením dřevěného sloupku, nebot' při nových výzkumech se zjišťují stopy kůlových jamek (Lukovna, Pardubice-Hůrka, Opatovice n. L., Skalice). Hroby byly ukládány hustě vedle sebe, ve vzdálenostech 50-100 cm. V Ostroměři bylo možno pozorovat pravidelné řady ve směru S-J, podobně v Březině, ale na jiných pohřebištích se tento zjev neopakoval. V prvním a druhém stupni slezskoplatěnické kultury bývá hrobová jáma špatně dochována, ale nepochybně převládal ovalný půdorys, zatímco obdélníkovitý byl výjimkou. Jeden ze skalických hrobů měl stěny jámy vyloženy střepy velkých nádob. V Ostroměři bylo uprostřed pohřebiště zachyceno oválné žároviště o ploše 250 x 120 cm, s vrstvou do červena vypálenou, překrytou vrstvičkou s uhlíky. Dochovalo se proto, že bylo v pozici stratigraficky nižší než pozdější pohřby, jež je překryly.

516
Ze sídlišť nebylo ve východních Čechách prokopáno ani jediné. Neuzavřené sídlištní soubory byly získány z několika objektů při záchranných akcích, především však ze sběrů. Doposud zjištěné osady leží na vyvýšených místech na písčitých dunách nebo na sprašových návějích. Půdorysy chat dosud neznáme, jen různé zásobní jámy. Mají pravidelný kruhový půdorys a zúžené hrdlo. Hloubka je někdy značná, až 250 cm pod dnešním povrchem (Chrudim). Sídliště byla také zjištěna v Lípě, Sobčicích, v Novém Bydžově, v Plotištích n. L. a jinde. Jeskynní oblast Českého ráje byla slezskoplatěnickou kulturou nadále osídlena. Ani hradiště nebyla dosud podrobena výzkumu. Je známa celá řada slovanských hradišť, v jejichž obvodu byly nalezeny slezskoplatěnické střepy, avšak bez výzkumu nejsme si jisti, zda to jsou jen stopy sídlišť na výšinách, zda poloha měla kdysi své vlastní opevnění či zda Slované využili a upravili starou fortifikaci. Poslední případ byl např. pozorován v Češově, v Ostroměři nebo v Hradištku u Vysokého Veselí. Starším slezskoplatěnickým hradištěm byl zřejmě Práčov. Jediným hradištěm s bezpečně zjištěným slezsko-platěnickým osídlením prvního a druhého stupně je poloha poblíž Nového Města n. Met. Do třetího stupně patří hradiště v Lišicích u Chlumce n. C., tedy v pohraničním pásmu mezi bylanskou a slezskoplatěnickou oblastí, stejně jako část soustavy opevnění v Konecchlumí na Jičínsku. O povaze a funkci hradišť se bohužel nelze bez systematického výzkumu vyslovit. Lze si však povšimnout, že se vyskytují spíše v okrajových oblastech. V centru slezskoplatěnického osídlení nebyla dosud zjištěna.

518
Druhý stupeň (II) představuje největší rozkvět slezskoplatěnické kultury, kdy se osídlení šíří i do okrajových oblastí. Východiskem jeho poznání jsou nové výzkumy zejména na pohřebištích ve Skalici, Ostroměři, Dobřenicích, Třebešově a Nepasicích.

5	Lužická kultura v severních a západních Čechách	521
6	Hromadné nálezy bronzů z oblasti lužických popelnicových polí v Čechách	522

523
Projevuje se to zřetelně hlavně ve východních a severovýchodních Čechách na počátku mladší doby bronzové. Zatímco v té době je v oblasti knovízskomilavečské a vůbec v celém Podunají záplava depotů zlomků a bronzoviny, na velké části území lužickoslezského se setkáváme s hromadnými nálezy předmětů celých, nepoškozených a jednotného rázu. Většina jich obsahuje výrobky jednoho druhu. V lužické kultuře severovýchodních Čech a severní Moravy to jsou nejčastěji soupravy tyčinkovitých náramků, ozdobených skupinami příčných rýh, doplněnými někdy pásy větévkového ornamentu. Příkladem jsou hromadné nálezy z Kuklen, Hradce Králové–Třebše apod., v nichž bylo uloženo několik až několik desítek takových náramků. Bývají s nimi pohromadě i náramky tordované. Někdy byla k takovému celku přiložena i štítová spona, sekerky se středovými laloky nebo srp s jazykovitým řapem (Čepí u Pardubic, Žeretice, Kosmonosy - v posledním případě byly v depotu uloženy dvě soupravy náramků navlečených do sebe).

7

Slezskoplatěnická kultura v době laténské

526

528
Ze sídlišť čtvrtého stupně bylo zatím zachráněno jen několik souborů, které pocházejí z prozkoumaných zásobních jam (Předměřice n. L., Češov). (…) Většina sídlištních keramických tvarů patří hrncovitým nádobám s vejčitým nebo soudkovitým tělem s plastickou páskou, různým způsobem členěnou. Někdy ji nahražuje řada důlků. Hlína obsahuje často příměs tuhy. Dále se vyskytují mísy, a to jednak mísy s rozevřeným okrajem a šikmo přesekávaným nebo důlkovaným lomem a s vlešťovanou výzdobou na vnitřku, jednak mísy pokročilejšího tvaru, jejichž profit je esovitý; v horní části těla bývá výzdoba napodobující kolkování. Byla patrně inspirována braubašskými miskami, jež se však ve východních Čechách zatím zjišťují jen ojediněle (Jeřice, Dřenice).

8	Společenský vývoj lužické a slezskoplatěnické oblasti v Čechách	528
9	Antropologie lužické kultury	532
10	Otázka etnické příslušnosti lužické kultury	534
11	Význam lužické kultury pro dějiny Čech	537
	Část XI. EKONOMICKÝ ZÁKLAD MLADŠÍHO PRAVĚKU	539
1	Vývoj přírodních podmínek a zemědělská výroba	539
2	Význam chovu koně	543
3	Těžba mědi a technický vzestup slévačství	546
4	Rozvoj kovotepectví bronzového věku	551
5	Příchod železa	555
6	Obrábění parohu a kosti	557
7	Doklady textilní výroby a koželužství	558
8	Mistrovství hrnčířů v době před zavedením kruhu	560
9	Tesařství a obrábění dřeva v době kovových nástrojů	563
10	Stavebnictví, domy a formy sídlení	565
11	Směna surovin a výrobků	574

576
Perly ze skla nacházíme opět ve význačnějších pohřbech, ale i na sídlištích našich kultur (…). Podobné bohatší náhrdelníky o 20-35 perlách vystupují pak v pozdněhalštatské době (Dobšice, Lípa u Hradce Králové, Lochov u Prachovských skal, Cítoliby). Vůbec doba kolem –5./–4. stol. se vyznačuje zmnožením nálezů z popsaného druhu skla.

12	Bronzové nádoby jako předmět směny na konci doby bronzové a v době halštatské	577
13	Známky individualizace směny a otázka obchodu	583
14	Vývoj výrobních sil do konce pozdního patriarchátu.	585
	Část XII. KELTOVÉ V ČECHÁCH	587
1	Keltové, jejich původ a historická expanze	587
2	Plochá keltská pohřebiště a problém příslušných sídlišt'	589

590
Jestliže se uvádí obecně, že ploché keltské hřbitovy nalezneme zpravidla na nejúrodnějších půdách, pak to platí zvláště pro Čechy. Tam zabírají značnou část Podkrušnohoří a České křídové tabule. Severní hranice jejich výskytu je dána zhruba linií, která běží od Ústecka přes Bělou pod Bezdězem, severní Mladoboleslavsko na Jičín, Hořice a Jaroměř. Tam na východě však již znatelně řídnou a nepřekračují horní Labe.

592
Další důležitá naleziště jsou Libčeves a Hostomice u Bíliny, Bečov u Mostu, Libkovice u Duchcova, Lenešice u Loun, Praha-Žižkov a Záběhlice, Červené Pečky u Kolína, Nový Bydžov, Zábrdovice u Křince, Dobrá Voda u Hořic a další.

Kostra se kladla naznak do poměrně hluboké hrobové jámy, 6 vyložené často prkny.

6 Velkou výjimkou jsou skrčené pohřby, které se vyskytly i v Čechách (Moravěves, Letky hr. 6 a hr. 25, Jičín). Na Moravě jsou takové polohy mnohem častější (cf. J. Filip 1956, 294).

597
Konečně je třeba připomenout některé zvláštní druhy hrobových přídavků. Patří k nim části zvířat, např. vepřů, ale i srnců a jiné zvěře, o čemž jsme u českých nálezů informováni jen nedostatečně pro chvatnost starých výzkumů (Dobrá Voda).

3

Keltské řemeslo v době plochých pohřebišt'

601

605
Počítá se, že z dílen vycházely dvě třetiny až tři čtvrtiny hodnotného zboží, vztáhneme-li tento díl k započatým polotovarům. Možná že i tato skutečnost přispěla v době největší obliby švartnového šperku k tomu, že se z Novostrašecka a Slánska vyvážely nejen hotové kusy, ale i polotovary. Dokládá to nález poloopracovaných kotoučků z Bartoušova u Kopidlna, tedy z oblasti ložiskům švartny značně vzdálené. Petrograficko-mineralogická analýza prokázala, že jde o rakovnicko-slánskou švartnu.

4

Struktura keltské společnosti ve čtvrtém až druhém století

605

606
Plochá keltská pohřebiště nejen v Čechách, ale i jinde ve střední Evropě dosvědčují, že rozhodující složkou byla vrstva vojenská. Hroby bojovníků tvoří pětinu až třetinu pohřbů, jak ukazují součásti výzbroje, jež byly do jam položeny spolu s nebožtíky. Tyto zbraně byly atributy, avšak nikoli pouhými symboly. Mrtví, kterým patřily, byli skutečně válečníky, kteří prošli bitvami a šarvátkami. Svědčí o tom zahojené jizvy na lebkách mužů (Zábrdovice, Dobrá Voda u Hořic aj.).

5	Doba keltských oppid	607
6	Laténská oppida v Čechách	612

619
Severní polovina Čech zatím oppida nemá. Kumulace mladých laténských nálezů a hlavně mincí na Kolinsku sice napovídá o existenci jakéhosi významného střediska, jež někteří hledají v okolí Kostelce n. L. Zatím tam však nebylo žádné oppidum prokázáno. V poslední době se uvažuje také o východočeském Češově, kde je sice slovanské osídlení, ale kde zároveň jsou nápadné typické klešťovité brány. Mimoto odtud pocházejí zlaté keltské mince. Zatím ovšem chybí důkazy o tom, že by skutečně šlo o keltské oppidum, neboť výzkum tam proveden nebyl. Výzkumy Plotištích a Hradce Králové, kde se zkoumá rovinné mladolaténské sídliště, opevněné výrazným příkopem, však nabádá k tomu, abychom předčasně nezamítali existenci oppid v rovinatých krajích. Mohla být jiného typu a v terénu nemusí být bez výkopu patrná.

7

Venkovské osady

624

625
Jiná enkláva se rýsuje v Čechách východních, kde byla prozkoumána větší část vesnice s kůlovými domy v Novém Bydžově-Chudonicích, s několika fázemi trvání a přestaveb. V těsné blízkosti tzv. čtyřúhelníkových valů v Markvarticích na Jičínsku byla zjištěna osada se stopami železářské, pravděpodobně kovářské výroby, a také s doklady slévačství neželezných kovů. Byly tam zatím prozkoumány dvě polozahloubené chaty, a co je zvlášt' pozoruhodné, také část nehlubokého žlabu, který asi byl součástí nějakého způsobu ohrazení nebo oplocení jak osady, tak objektu s čtyřúhelníkovými valy. Je ovšem otázka, jak bylo toto osídlení propojeno s regionem pardubicko-chrudimským a zda přetrvalo vůbec hlouběji do –1. stol. Nálezy z Markvartic dovolují uvažovat zatím jen o době kolem r. –50. 10

10 Markvartice: J. Waldhauser 1970/1971; novější výkopové sezóny podle nepublikovaných informací. K hustotě pozdně laténského osídlení východní poloviny Čech cf. A. Rybová 1968, mapa na t. XLII.

626
Keramika vyspělých osad posledního století, zejména jeho starší poloviny, má vcelku jednotný ráz, shodný s vývojem na oppidech. (…) Některé specifické typy nádob z oppid, jako je malovaná keramika a sudovité vázy s červeným nebo karmínovým nátěrem, se ovšem v rovinných osadách vyskytují jen ukázkově a svědčí o jejich obchodním kontaktu s oppidy. Nivelizující zásah vrcholné civilizace laténské se v této době obráží i u starého domácího obyvatelstva, odkud jsou známy ukázky pozdně laténské produkce (Lipa a Rosnice na Královéhradecku, Slatiny na Jičínsku, Opolany na Poděbradsku aj.).

V mladší polovině posledního století naznačuje torzovitý stav našich znalostí keramiky z rovinných osad uvolnění mocenských pozic keltských pod stoupajícím tlakem germánských skupin ze sousedních severních oblastí. Na některých osadách (Český Brod-Chouranice, Kolín, Polepy, Bylany u Českého Brodu, Močovice na Čáslavsku, Jenišův Újezd na Teplicku) se objevují výrazně pozdní nové teary laténské produkce (…). Na jiných nalezištích jsou tyto pozdní teary vzácné, zároveň klesá i výskyt pozdně laténské keramiky užitkové a ožívají staré tradiční formy a dekorační prvky, čerpající z kulturního dědictví pozdně halštatského (Nový Bydžov-Chudonice, Plácky u Hradce Králové, Kbelnice u Jičína aj.).14

14 Blíže k vývoji pozdně laténské keramiky a k uvedeným osadám A. Rybová 1969, 409 sq., obr. 3-4.

8	Podmokelská a kobylská skupina v severních Čechách	626
9	Keltské stavitelství	630

633
Méně časté bývá zapuštění proutěných stěn do základových žlábků nebo použití nepravé srubové techniky na drážku a péro. Tyto techniky jsou u polozemnic laténského období mladým stavebním prvkem. Chaty, postavené zmíněnými způsoby, byly obvyklé ve všech částech Čech, a to jak na otevřených sídlištích, tak na oppidech. 7

7 (…) Markvartice: J. Waldhauser 1970/1971, 64-66 (obj. 1/69); (…).

10	Pokrok v zemědělské výrobě	635
11	Těžba nerostných surovin	639
12	Výroba a zpracování železa v mladé době laténské	641
13	Změny v technologic keramiky	646
14	Umělecké řemeslo	649

649
Stopy kovolitecké výroby nacházíme jak na oppidech (zlomky kelímků a drobných odlévacích forem ze Stradonic), tak na rovinných sídlištích (chata se zbytky kruhové pícky a se zlomky kelímků poblíž obdélné svatyně v Markvarticích). 3 Bohužel zatím neznáme bližší vztahy ve výrobě oppid a vsí. V okolí Markvartic není zatím žádné bezpečně zjištěné oppidum a v okolí našich oppid nejsou zatím prozkoumány vesnice.

3 Markvartice: výzkumy J. Waldhausera, M. Bílina.

650
Několik slov je třeba věnovat stříbru, které po letmém výskytu v dobách pozdního eneolitu nalézá vlastně až v době keltské opět cestu do šperkařství. Původ stříbra použitého na keltské práce v Čechách neznáme. Už z doby kostrových hrobů jsou známy stříbrné prsteny (Libodřice, Dolní Dobrá Voda).

15	Vznik obchodu a zavedení ražené mince	653
16	Úloha kultu a náboženství	659

660
Svérázným znakem mladolaténské svatyně jsou právě valy vymezující čtyřúhelníkový obvod. Němci označují takové terénní útvary slovem Viereckschanze. 3

Nedávno byla řada podobných útvarů zjištěna též v Čechách, hlavně v jižních, též na západ od Prahy, v severovýchodní části země a na západní Moravě. Zabírají plochu zhruba 100 X 100, 50 X 50 nebo 50 x 150 metrů. (…) Jiný posvátný čtyřúhelníkový obvod byl rozpoznán a částečně prozkoumán v Markvarticích v sevrovýchodních Čechách. Uvnitř byly objeveny zbytky pece, zuhelnatělého dubového dřeva a prosa, v rohu jihovýchodním pak stopy nějaké stavby, snad kultovní, jakož i jiné objekty. 8 Oba tyto čtyřúhelníkovité valy, podobně jako objekty zjištěné, avšak výzkumem dosud neověřené u Skřipele, Třebska, Malovic, Radětic a Těšínova, jsou vždáleny od známých oppid. (…) Dva čtyřúhelníkové obvody jsou v těsné blízkosti hradiště češovského, které ovšem samo není ještě jako oppdium bezpečně ověřeno, ačkoliv má klešťovité brány a nález zlaté duhovky.

3 Dříve se považovaly valy typu Viereckschanze za pozůstatky opevněných dvorců nebo jakýchsi kraalů pro stáda. Výzkum v Holzhausenu dovedl Kl. Schwarze k názoru, že jde o zvláštní kultovní objekty (z jeho studií cf. 1962). Tento názor se novými výzkumy potvrzuje a vlastně již přijímá.
8 Markvartice: J. Waldhauser 1970/1971.

17	Bójové	663
18	Otázka pokročilejších forem keltského společenského zřízení v mladé době laténské	665
19	Poznámky k předkeltskému a keltskému výtvarnému projevu	670
20	Význam Keltů a jejich civilizace v dějinách Čech	673
	Část XIII. DOBA ŘÍMSKÁ	676
1	Pronikání Impéria do střední Evropy	676
2	Germáni	680
3	Marobud a Katvalda	682
4	Otázky studia doby římské v Čechách	685

688
Teprve v 90. letech minulého století byla objevena a prokopána dvě důležitá pohřebiště u Dobřichova nedaleko Kouřimi, v poloze na Pičhoře a na Třebické, kde už J. L. Píč dobře rozpoznal, že představují doklady dvou období. Další objevy jako sídliště v Plaňanech, Tuklatech a jinde, nebo další nekropole i jednotlivé hroby jako ve Zlivi, v Holubicích, v Nymburce, v Budyni nad Ohří a hlavně v Pňově u Poděbrad přinesly cenné doplňky a nové pohledy.

5	Starší doba římská a její archeologické členění	688
6	Markomanské války a úpadek římského limitu	696
7	Archeologie mladší doby římské	703

705
Vlastní spony mladořímské zahrnují různé typy destičkovité, kde rombická, kruhová či oválná destička, často zdobená emailem, zastupuje lučík (Modřany, Pňov 2, 33; Vrbice, Plotiště n. L.).

8

Dovezené zboží a úloha mincí

713

718
Terra sigiliata není jediným druhem římské importované keramiky, známe i nečetné doklady např. třecích misek – mortarií (Tuchlovice, Závist, Přešťovice), kahanců na olej (Tuchlovice, Praha-Ruzyň, Slavhostice), hrnců (Žatec) apod. Vesměs jde také o mladořímské zboží.

9	Zemědělství a otázka jeho systému	721
10	Železářské a slévačské obory	725
11	Ostatní řemeslné obory	731
12	Společenské zřízení a Germánů	734
13	Náboženské představy a kult. Poznámky k antropologickému rázu populace v Čechách	739
14	Výtvarný projev doby římské v Čechách	743
15	Význam doby římské pro dějiny Čech	745
	Část. XIV. EPILOG PŘEDSLOVANSKÝCH DĚJIN ČECH	748
1	Úpadek a pád římského Impéria. Pohyby kmenových skupin zvané stěhování národů	748
2	Čechy v pátém století	755
3	Poslední příchozí z Polabí	761
4	Život na vsi v době stěhování národů	771
5	Barbarské říše a směry společenského vývoje v polovině tisíciletí	7 74
	POSTAVENÍ ČECH V PRAVĚKU EVROPY	778
	PODĚKOVÁNÍ	783
	BIBLIOGRAFIE	784
	SEZNAM ZKRATEK	829
	ZKRATKY INSTITUCÍ	831
	PRAMENY K ILUSTRACÍM	832
	AUTORSKÝ KOLEKTIV	833
	RE JSTŘÍK	834
	OBRAZOVÉ PŘÍLOHY
	MAPY 1-10

144
30. Výběr štípané industrie ostroměřské skupiny (škrabadla, retušovaná čepelka, rydla). Ostroměř o. Jičín.

170
35. Starší lineární keramika. 1 Libáň o. Jičín (…) Chronologické členění: 1 první stupeň.

214
48. Keramika jordanovská a schussenriedská. 16. Velešice o. Jičín.

295
77. Zdobená kostěná zápona a jehlice kultury se šňůrovou keramikou. 1. Dětenice o. Jičín, hrob.

341
90. Zbraně a nástroje klasické únětické kultury. Sekerky s lištami: 5. Podhradí o. Jičín. Materiál: 5 z depotu.

342
92. Ozdoby a šperk z klasického období únětické kultury. 13 Veliš o. Jičín, 33 Obora o. Jičín. Druhy: 13 náhrdelníky, 33 část řetězového opasku.

511
158. Keramika lužické kultury ve východních Čechách. 7 Lháň o. Jičín, 11 Lháň, 15–18 Lháň, 26 Velešice obec Sběř o. Jičín. 7–13 stupeň IIa, 14–32 stupeň IIb.

524
160. Bronzový inventář depotů lužické oblasti severovýchodních Čech. 25 Chloumky 1 o. Jičín, 28 Střeleč o. Jičín. Druhy: náramky, nánožky a nárameníky: 25, spony: 28.

533
164. 1 Závěsná nádobka ve tvaru mošny. Jeřice o. Jičín.

596
185. Železná výzbroj ze středního laténského období. Většinou z kostrových hrobů. Meče: 1 Jičín.

612
191. Schematické plánky keltských oppid v Čechách. 5 Češov o. Jičín.

632
197. Půdorys laténských chat. 4 Markvartice o. Jičín, chata 1.

693
210. Hlavní typy keramiky starší doby římské. 33 Jičín. Chronologické členění: 33 stupeň B2.

696
212. Přezky, součásti opasků a ozdoby starší doby římské. 20 Zliv o. Jičín. Materiál: 20 bronz. Chronologie: 20 stupeň B1. Typové označení: 20 různé formy osmičkových přezek..

698
213. Hlavní typy zbraní, zbroje a nástrojů starší doby římské. 4, 14, 20 Zliv o. Jičín (žár. hrob). Chronologické členění: stupeň B1. Materiál: 4, 20 bronz, 14 železo. Označení předmětů: 4 plochá ostruha s rozšířenými trojúhelníkovými destičkami, 14 rydlo, 20 nůž.

Bibliografie:
Filip J. 1947: Dějinné počátky Českého ráje, Praha 1947.
Filip J. 1956: Keltové ve střední Evropě. Monumenta archaeologica V. Pragae 1956.
Hájek L. 1953: Drobné příspěvky k poznání únětické kultury. PA XLIV 1953, 200–215.
Investigations acrhéologiques en Tchécoslovaquie, Ed. J. Filip, Prague 1966.
Novotná M. 1955b: Medené nástroje v Čechách a na Morave. AR VII 1955, 510–517.
Rybová A. 1968: Laténská sídliště ve výdhocních Čechách a přilehlé oblasti středočeské. Katalog. Fontes Muzei Reginaehradecensis. Supplementum III. Hradec Králové 1968.
Rybová A. 1969: Keramika na rovinných osadách východních Čech v době laténské. PA LX 1969, 367–442.
Schránil J. 1921: Studie o vzniku doby bronzové. Praha 1921.
Šnejdrová K. 1955b: Neolitická stavba u Sobčic v Podkrkonoší. AR VII 1955, 149–155, 273–274, 281–282.
Vencl Sl. 1966: Ostroměřská skupina. AR XVIII 1966, 309–340.
Vencl Sl. 1970a: Das Spätpaläolithikum in Böhmen. Anthropologie (Brno) VIII 1970, 3–68
Vokolek V. – Rataj J. 1964: Lužický mohylník v Jeřicích. AR XVI 1964, 20–27.
Waldhauser J. 1970/1971: Výzkum čtyřúhelníkových valů a laténského sídliště u Markvartic (o. Jičín) v roce 1969. SbČSSA 4 1970/71, 61–88.
Zápotocký M. 1958a: Die ältesten Kupferfunde im böhmischen Äneolithikum, in: Epitymbion R. Haken. Praha 1958, 25–31.

Zkratky:
AR – Archeologické rozhledy, Praha
PA – Památky archeologické, Praha
SbČSSA – Sborník československé společnosti archeologické, Praha–Brno

Instituce:
AÚ – Archeologický ústav

Prameny k ilustracím:
30 navrhl Sl. Vencl
35 navrhl I. Pavlů
48 navrhli M. Zápotocká a M. Zápotocký
77 navrhl M. Buchvaldek
90 navrhl V. Moucha
92 navrhl V. Moucha
158 navrhl V. Vokolek
160 navrhla V. Kytlicová
164 navrhl R. Pleiner
185 navrhl R. Pleiner
191 navrhla L. Jansová
197 výzkum AÚ Praha – expozitura Most a Severočeského muzea v Liberci.
210 navrhla K. Motyková
212 navrhla K. Motyková
213 navrhla K. Motyková